První zmínka o obci Katscher pochází z roku 1266. Jak uvádějí historické zdroje, název je odvozen od německého slova „Enterich" (polsky: kačer). Lze usuzovat, že obec založil nějaký Kačer. První psaná zmínka o obci Ketre (Katscher) ležící na řece Troja je datována do roku 1321. Je to akt výměny polí sepsaný v „Codex Diplomaticus Moraviae". Tento akt se zmiňuje o Kietrzi jako o městě, proto je rok 1321 je považován za rok udělení městských práv olomouckým biskupem Konradem. V 11. století zde existovala slovanská osada podřízená českému králi. Za dob biskupa Bruna (1245 - 1281) byla osídlena z velké části Němci. Kietrz byl od pradávna znám jako město tkalců. Řemeslnický cech tkalcovských tovaryšů zde existoval již v roce 1539 a roku 1569 vzniká „cechovní řád" pro tkalce. Roku 1784 bydlelo v Kietrzi 46 pláteníků a 3 soukeníci. V roce 1840 se v 350 dílnách tkal len a bavlna a v 36 dílnách vlna. V roce 1870 otevřeli podnikatelé z Berlína továrnu na výrobu plyšů a koberců. S ohledem na nízkou poptávku začal tento druh tkalcovství zanikat. Aby se zamezilo dalšímu pádu města a pomohlo nezaměstnaným, bylo založeno sdružení, jehož hlavním posláním bylo zajišťování zakázek pro samostatně podnikající tkalce. Pokračovatelem tkalcovské tradice Kietrze se stal Podnik dekoračních látek „Welur", který v dobách své největší slávy zaměstnával na dva tisíce osob. Bohužel dnes je tento podnik v konkurzu.

Koncem 19. století počet obyvatel Kietrze přesáhl 4 000 a v meziválečném období se zvýšil na 9 023. Válečné události let 1939 - 1945 město příliš nezasáhly, avšak v březnu 1945 byl Kietrz, obsazený Rudou armádou, zničen a spálen. Většina obyvatel německého původu byla vysídlena. Sutiny zničených domů z centra města byly odvezeny jako stavební materiál na obnovu Warszawy a výstavbu Nowé Huty. Do spáleného a zničeného Kietrze začali přicházet noví obyvatelé, zejména z jihovýchodního Polska a také obyvatelstvo vysídlené z východního území II. Polské republiky (II Rzeczpospolita). Začala obnova města a začal se sem vracet život. V současné době v obci žije přibližně 95 % občanů polského původu a 5 % původního obyvatelstva.

Kietrz leží ve Slezské nížině v jižní části Opolského vojvodství. Hraničí se třemi obcemi, které patří do głubczyckého okresu - Baborowem, Branicemi, Głubczycemi, a přes Pietrowice Wielkie se Slezským vojvodstvím a šesti obcemi České republiky. Kietrz leží v jižní části Głubczycké vrchoviny na řece Troja - pravém přítoku Psiny, na historické obchodní cestě mezi Slezskem a Čechami, ve vzdálenosti 20 km na jihovýchod od Głubczyc, 15 km na jihozápad od Ratiboře a 15 km severně od Opavy. Obec zaujímá rozlohu 140 km2 a má 12 100 obyvatel, z toho v samotném městě žije 6 600 obyvatel. Obec je rozdělena na 12 místních samosprávných částí, tzv. „sołectw": Chróścielów, Dzierżysław, Kozłówki, Lubotyń, Ludmierzyce, Nowa Cerekwia, Nasiedle, Pilszcz, Rogożany, Rozumice, Ściborzyce Wielkie a Wojnowice.

Na území obce se nacházejí četné historické památky - barokní farní kostel sv. Tomáše s trojlodní bazilikou s klenutou valenou klenbou ze 17. století, v centrální části města se zachovala pozdně barokní hřbitovní kaple sv. Kříže z poloviny 12. století. U Raciborské ulice je situován klášterní kostel Tří králů. Uprostřed náměstí stojí 13 m vysoká socha zobrazující navštívení sv. Alžběty zhotovená roku 1730. Socha představuje postavy sv. Marie a sv. Alžběty, v rozích jsou figury sv. Jakuba, sv. Anny, sv. Josefa a sv. Jana. V parku u náměstí stojí pomník sv. Floriána. Anděl u nohou svatého drží erb města, latinský nápis oznamuje: „ Takovou poctu si zaslouží ten, kdo svým protěžovaným tak velkou milost prokáže". V sousedství farního kostela se nacházejí zříceniny paláce ze 17. století. Palác byl sídlem rodu Gaszinů (Niklar Gaschinsky von Gaschin), kteří byli majiteli Kietrze více než 300 let. Na Černé hoře u cesty Kietrz - Rozumice je situováno otevřené tábořiště z období pozdního paleolitu, které je svědectvím osídlení paleolitickými lovci před zhruba 35 tisíci lety.

Čtyři kilometry za Kietrzem vznikla v roce 1957 přírodní rezervace - Sádrová hora o rozloze jednoho hektaru. Nalezneme zde stepní flóru s pcháčem panonským a kostřavou. Na Sádrové hoře (285 m n. m.) se nachází nefunkční sádrovcový důl.

Taktéž ostatní vesnice se mohou pochlubit četnými historickými památkami. Patří k nim barokně klasicistický kostel v Nowé Cerekwi, barokní palác ve slohu regence z 18. století, park ze 17. století a hospodářské stavby v Nasiedli, jež jsou v soukromých rukou, goticko-renesanční farní kostel z konce 16. století v Pilszczu. Na území obce se nacházejí archeologická stanoviště, nad nimiž má dohled Vojvodský památkový ústav.